JÍDELNÍ HŮLKY anglicky chopsticks

Používání jídelních hůlek bylo vyvinuto asi před 5000 lety v Číně. Nejspíše v době kdy se jídlo vařilo ve velkých hrncích nebo kotlích, a nedočkavci si zřejmě ulomili větvičku kterou si jídlo z kotle vybírali, a později přišli na to, že dvěmi větvičkami to jde pohodlněji a tak vznikly jídelní hůlky. Kolem 400 let před naším letopočtem s přibývající populací, zmenšováním životního prostoru a nedostatek paliva, přiměl lidi krájet potraviny na malé kousky tak aby se uvařily rychleji a ušetřila se energie.
Jídelní hůlky jsou hlavním jídelním náčiním v mnoha asijských kulturách ale jejich popularita se rozšířila po celém světě.¨
Konec hůlek je zásadně větší, hranatý (čtverhranný), zatím co spodní konec je tenčí a buď  kulatý (čínské hůlky) nebo  špičatý (japonské hůlky). Čínské hůlky jsou zpravidla delší než japonské.

Jídelní hůlky ve vlasech

Jídelní hůlky, jak název napovídá, jsou určeny k jídlu, nicméně ženy je používají jako dekorativní sponky do vlasů, což je možná proto,aby je měly stále při ruce.

V čínské kultuře stolování hrají jídelní hůlky velice důležitou roli. Čínsky se nazývají  „Kuaizi“ a ve staročínštině „Zhu“. Číňané používají hůlky jako nejdůležitější jídelní příbor již po více než 3.000 let.
Hůlky se dělaly z různých materiálů ale nejčastěji z bambusu který byl jednak nejlacinější, snadno se dá štípat, odolává vysokým teplotám a nemá znatelnou vůni nebo chuť. Cedrové, sandalové, týkové nebo borovicové dřevo, a kosti byly také běžně používány. Avšak bohatí lidé měli často hůlky z drahých materiálů jako je stříbro, slonovina, neufrit nebo zlato. Ve skutečnosti, v dynastických dobách, se věřilo, že stříbrné hůlky zčernají při styku s otráveným jídlem. Dnes se ale ví, že stříbro nereaguje na arsén nebo cyankáli, ale ví se také, že stříbro může změnit barvu při styku se zkaženými vejci, cibulí nebo česnekem.
Japonci dělali své hůlky většinou ze dřeva. Počátkem 17 století se začaly dělat hůlky lakované, čímž byly kluzké, ale použivatelné. Japonci byli také první kdo v roce 1878 vynalezl hůlky na jedno použití (wari-bashi).

Japonské zásady při jídle hůlkami:

• Držte hůlky spíše na jejich konci než uprostřed nebo v jejich dolní třetině.
• Když hůlky nepoužíváte, položte je před sebe špičkami směřujícími doleva.
• Hůlkami nepíchejte do jídla, obzvláště ne do rýže. Jenom při pohřbech se hůlky zapíchávají do rýže a dávají tak na oltář.
• Nepodávejte vašimi hůlkami jídlo na hůlky někoho jiného. Jenom při pohřbech se takto kosti spáleného těla takto  podávají od jednoho pozůstalého k druhému.
• Nenabodávejte jídlo na hůlky.
• Neukazujte hůlkami na nic nebo na někoho.
• Nepohybujte příliš hůlkami kolem sebe, a ani si s nimi nehrajte.
• Nepohybujte pomocí hůlek miskami nebo talíři.
• K rozdělení větších kousků masa musíte použít většího tlaku na hůlky, což ale vyžaduje již určitou praxi.
• V případě, že jste vaše hůlky měli již v ústech, k podání jídal ze společné mísy použijte druhý konec hůlek.

Jídelní hůlky můžeme chápat jako pinzetu, přičemž u hůlek jsou dvě části. Jedna která je pevná, a druhá která se pohybuje.

3.  Hůlkami pak si bereme kousky jídel ze společných mís a dáváme si je navrch rýže kterou máme v individuální rýžové misce což po krátké tréninku je velice jednoduché.

4.  Větší kousky jsou sice poněkud obtížnější, ale dá se to také zvládnout.

Pokud hůlky nepoužíváme, pokládáme je před sebe na tak zvané chopstiks rest, což jsou jakési podložky (kobylky) na kterých hůlky leží tak aby se nepotřísnil ubrus.

 Chopsticks rest

Tyto „kobylky“ se vyrábí  několika formách, většinou z laciných materiálů protože v restauracích si je hosté rádi berou jako suvenýr. V domácnostech mohou být ale i stříbrné.